Kdysi dávno Zubatá s kosou vykonávala svou práci jako pravá ruka Beran Setaou, boha smrti: brala to, co Bahar-Taraji, bohyně života vytvořila a o co se Baljit-Elvedin, bůh udržování, staral - život.Po bitvě mezi dvěma božskými bratry a vypovězením Beran-Setaou, Zubatá s kosou zůstala své pozici věrná.

I dnes přináší nespočet obětí svému bohu do temné síně v podzemí. Pláč mučených duší se rozléhá v nekonečné temnotě a napovídá o nepředstavitelné hrůze.

Po velké bitvě ve Věži démonů, kdy se Zubatá s kosou za velkého skřeku a před zraky mnoha bojovníků rozplynula, mysleli si hrdinové ze tří království, že ji zahnali. Ale jak by mohli bojovat proti samotné Smrti? Zubatá s kosou použila své temné síly a shromáždila kolem sebe nové legie. Sycena nenávistí z umučených duší přísahala, že její pomsta bude strašlivá.

Ještě než válečníci stihli smýt krev ze svých zbraní, ozvalo se z nitra země dunění, které vyústilo v obrovskou bouři. Válečníci si probojovávali cestu vichrem a nakonec stanuli tváří v tvář hotovému peklu: země se rozestoupila a z trhliny šlehaly plameny a stoupal temný dým. Na povrch začaly proudit skučící umučené duše.